Bylo, nebylo, že v září roku 1999 nastoupila banda čerstvých studentů na Českoslovanskou Akademii
Obchodní v Resslově ulici 5 na Praze 2(neplést s OA Edvarda Beneše - Resslova 8!). Dozvěděli jsme se svůj název (tehdy I. B) a vydali se na čtyřletou cestu studiem, trápením (profesorů) a sladkým mládím. Naše škola měla již dlouholetou tradici, ale stejně slýcháme, že něco jako naše třída tam
ještě nebylo! A tak jsme se stali nejhorší třídou na škole i přesto, že jsme v průměrovém hodnocení
byli vždy kousek nad koncem a ne na něm.
Na rozdíl od předcházejících tříd jsme se velmi rychle -oťukali- a již jsme
věděli, že nemusíme
bejt čtvrt hodiny před zvoněním ve třídě, ale stačí jít na druhou hodinu a že kuřáci to tady ve
skutečnosti tak těžký nemaj a spousty dalších věcí.
V prváku jsme také mimo jiné narazili na čtvrťáky, kteří s naší třídou hodně cloumli. Ale
ke konci roku se vše vrátilo do původních kolejí a i přes ztrátu našeho kamaráda Honzíka Hajduchů
jsme se dostali do druhého ročníku. No, těch ztrát bylo víc, ale Krtek (Honza) nám chybí asi
nejvíc.
Ve druhém ročníku jsme už věděli co můžeme a nemůžeme čekat. Někteří jásali, že už nebudou
psát na strojích s přímým tiskem a jiní zoufali, že ještě píšou na stroji.
Všichni si oddychli, že když přežili prvák, kde se snaží třídu procedit, tak už přežijí vše.
Ale tu představu rozehnalo pololetí, kde se vysvědčení koulema jen hemžila. Někde se to překouslo
a někde hůř, ale 2. B dostala impuls k tomu, aby se začla učit.
Zvyky, jako kouření o přestávkách se pro některé staly tradicí. Třída se více méně začala
scházet i mimo školu (no v hospodě!!!) a to ne zřídka. Kam zajít po škole už každému nabízelo
několik možností, ale teprve tehdy jsme věděli, která je asi nejlepší a nejjistější.
Ve druháku už třída věděla, koho může a koho ne, brát do kolektivu a tak se stalo, že jedinec,
který ještě minulý rok nebyl moc v oblibě, letos chodil s partou studentů na všechny akce a byl i
vyžadovanej, zato člověk, který ještě v prváku se jevil normálně byl odsuzovaný většinou třídy.
Ve třetím ročníku jsme se už už začínali cítit jako právoplatní studenti školy. První půlrok nám ani nepřišel tak těžký jak se o něm mluvilo a tak jsme dostávali krásná vysvědčení. Za celý rok se třída zformovala do různých podob. Jak sem už řekl, prnví pololetí bylo fajn a zvláště, když většina třídy dostala pochvalu ředitelky školy ne za účinkování, ale přímo za pořádání školní besídky.
Možná nás to trochu nechalo usnout na vavřínech a druhý půlrok jsme nestíhali zírat. Německý jazyk se stával peklem a matika nebyla nic moc, ale to vždycky. Několik lidí vesele pokračovalo ve flákání a někteří flákači se začali učit. Konec roku dopadl doslova tragicky! Poprvé se stalo, že od nás někoho vyhodili rovnou (bez repecu) a to hned dva lidi! Ti co nepropadli, tak dostali neklasifikaci a učitelé vůbec neváhali dávat "enka", pětky, důtky, ale do pochval se jim tolik nechtělo. Ono taky nebylo moc za co, že. Ti co museli odejít si mohli jen nadávat a těm co prolezli snížili radost ze čtvrtého ročníku.
Více o naší škole a věcí okolo ní se můžete dozvědět přímo na oficiálních stránkách naší akademie,
kam se dostanete před odkazy a nebo stačí kliknout na adresu napsanou na konci této stránky.